CENY OLOMOUCKÉHO KRAJE ZA PŘÍNOS V OBLASTI
Kultura

Festival vojenských kuchyní na nádvoří Vlastivědného muzea v Olomouci je výjimečným příkladem významné kulturní akce, která propojuje péči o kulturní dědictví s aktivním zapojením veřejnosti. Organizátoři po celý den připravovali pokrmy v autentických polních kuchyních podle dobových receptů, udržovali oheň, pekli placky a vařili polévky i další jídla, která kdysi tvořila každodenní stravu vojáků v různých obdobích dějin. Muzeum společně s kluby vojenské historie z Olomouckého kraje i dalších částí republiky vytvořilo silnou a přátelskou atmosféru, která spojila generace. Rodiny s dětmi, studenti i senioři sdíleli jeden prostor a jeden zážitek. Festival tak ukázal, že muzeum může být otevřeným místem setkávání, kde lidé poznávají minulost všemi smysly.

Řemeslný jarmark pořádaný Vlastivědným muzeem v Olomouci byl kulturní událostí zaměřenou na prezentaci, uchovávaní a předávání prvků tradiční lidové kultury Hané, největšího etnografického regionu na Moravě, jehož velká část se nachází právě na území Olomouckého kraje.
Akce se uskutečnila symbolicky krátce před podzimní rovnodenností a nabídla návštěvníkům celodenní program propojující tradiční řemesla, hanácký folklor a kroj. Vytvořila autentický prostor pro setkání veřejnosti s řemeslníky, z nichž mnozí jsou držiteli prestižních titulů Mistr tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje a Nositel tradice lidových řemesel. Návštěvníci měli možnost si vyzkoušet tradiční výrobní postupy, například zpracování vlny u tkalce včetně historického výkladu o vzniku oděvu od první nitě až po barvení. Dále se představili řemeslníci jako košíkář, řezbář, krajkářka, perníkářka, keramička a další.
Výraznou složkou jarmarku byl bohatý folklorní hudební a taneční program, na němž se podílely přední folklorní soubory z Hané, přičemž nechyběla ani prezentace starého hanáckého tance Cófavá. Řemeslný jarmark citlivě propojil prezentaci nemateriálního kulturního dědictví regionu, podporu nositelů tradic, regionální identitu a přiblížil tradiční lidovou kulturu Hané současnému publiku.

Kniha v netradiční kombinaci sugestivního, vizuálně silného komiksu a populárně-naučné historické studie mapuje tragické události masakru na Švédských šancích u Přerova. Přináší nová zjištění o osudech pachatelů masakru i 265 obětí, kterými byli především ženy, děti a staří lidé. Díky netradičnímu zpracování cílí publikace na širokou skupinu čtenářů napříč generacemi. Jejími autory jsou historik FF UP Pavel Kreisinger, spisovatel a scenárista Martin Šinkovský a kreslíř TICHO762. Téma masakru na Švédských šancích i kniha samotná výrazně rezonovaly mediálním a společenským prostorem – publikace totiž vyšla během 80. výročí od konce druhé světové války i 80 let od masakru samotného. Cílem knihy je připomenout tragické události na Švédských šancích, budovat kolektivní povědomí o temných stránkách naší historie a inspirovat celospolečenskou diskusi nejen o této dějinné události, ale také dalších podobných tragédiích.

Projekt oslav 750. výročí první písemné zmínky o městě Velká Bystřice se stal vrcholem kulturního a společenského dění roku 2025. Jubilejní rok vyvrcholil ve dnech 26.–28. září slavnostním víkendem, který nabídl pestrý program a vytvořil prostor pro setkání všech generací obyvatel, rodáků i přátel města.
Přípravy i samotná realizace oslav byly výsledkem dlouhodobé a mimořádně aktivní spolupráce místních spolků, organizací, škol, farností, podnikatelů i jednotlivců (město, základní a mateřská škola, Osvětová beseda Velká Bystřice, farnosti, hasiči, Orel, Sokol, RC o-kruh, sportovní kluby, kynologové, zahrádkáři, kluby seniorů a invalidů apod.). Do programu se zapojily například folklorní soubor Haná Velká Bystřice, hudebníci ze ZUŠ Žerotín Olomouc, Divadelní soubor Osvětové besedy, Velkobystřický chrámový sbor, Hanácký mužský sbor Rovina, sbor Campanella z Olomouce a další místní interpreti. Hudba a kultura zaznívaly nejen na hlavních pódiích, ale také v kavárnách, restauracích, pivovaru, školách a při dnech otevřených dveří jednotlivých spolků.
Součástí doprovodného programu byl řemeslný rynek v Zámeckém parku, mobilní dílna FabLab, ražba pamětních mincí či tematické aktivity pro děti. K výročí vznikly také publikace věnované architektuře a spolkovému životu města, mimo jiné knihy Velice Velká Bystřice autorů Zdeňka Polácha a Hanky Londové a Architekt M. Sborwitz a Velká Bystřice. Vznikl i hraný dokument o městě s názvem Velice Velká Bystřice, který natočila tvůrčí dvojice Radovan Lipus a David Vávra. U příležitosti jubilea vyšlo rovněž speciální vydání Bystřických novin.
Oslavy ukázaly sílu místní komunity a schopnost vytvořit důstojnou a kvalitní slavnost vlastními silami. Případné ocenění by tak právem patřilo především obyvatelům Velké Bystřice, kteří jubileum proměnili ve skutečnou oslavu sounáležitosti a hrdosti na své město.

Obsáhlá publikace „Akciový pivovar v Prostějově“, kolektivu autorů, představuje fenomén pivovarnictví a sladovnictví v srdci Hané. Na pozadí impozantní novogotické budovy sledujeme historii pivovarnictví v Prostějově, včetně výstavby Akciového pivovaru v textu historika Tomáše Cydlíka. Jedinečnost budovy si vzal pod drobnohled architekt Zdeněk Beran. Kapitolu zabývající se technologii zpracovala autorská dvojice Kamil Hanák a Jiří Mazal. Kniha je doplněna bohatou sběratelskou přílohou a portrétními fotografiemi známého prostějovského fotografa Boba Pacholíka.
Práce na knize trvala téměř pět let a její produkci si vzal na starost Tomáš Vincenec. Ten je také autorem doprovodných fotografií a tvůrcem grafického vzhledu knihy. Na vzniku této reprezentativní publikace se finančně podílelo téměř 160 soukromých subjektů z řad drobných dárců a soukromých firem. Kniha volně navazuje na autorovu publikaci „Architektura Oděvního průmyslu v Prostějově“ a stává se pamětí o další mizející kapitole historie prostějovského průmyslu.

Navrženou osobností je pan Dušan Neumann, který je nejen v Olomouci znám jako organizátor a mecenáš vystoupení řady hudebních interpretů a skupin širokého spektra žánrů. Do Olomouce „vozí“ zvučná jména naší domácí ale i světové hudební scény. Hlavním počinem bylo uspořádání jedinečného koncertu Black Country Communion na Korunní pevnůstce v Olomouci dne 13.6.2025, který navštívilo 5000 lidí. Pořádá a podporuje koncerty začínajících interpretů stejně tak světově proslulých hvězd. Koncerty pořádá jak ve svém „mateřském“ a dnes už v hudebním světě proslulém klubu „Bounty rock cafe“ ale i na dalších místech města (Korunní pevnůstka, S klub etc.). Svojí prací, zálibou a možno říct i hudební filantropií pan Dušan Neumann plní přání řady fanoušků vidět „své idoly živě“. Díky proslulosti a úspěšnosti pořádání hudebních koncertů dělá velkou reklamu samotnému městu Olomouc a jeho kraji. Věřím, že nejsem sám, kdo by panu Dušanu Neumannovi ocenění, které si bezesporu zaslouží za svoji práci, práci pro lidi, pro město a pro kraj ve kterém žije, přál.

Cílem výstavního projektu Vlastivědného muzea v Olomouci, připravovaného ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích, bylo představit veřejnosti ucelenou kolekci ručních palných zbraní vytvořených a užívaných od počátku 17. století po současnost. V šesti tematických celcích byly prezentovány z hlediska historického nejcennější a z pohledu vývoje nejzajímavější exponáty ze sbírek obou muzeí. Návštěvníci výstavy mohli do pestrého světa vojenských, loveckých a civilních zbraní vstoupit mimo jiné prostřednictvím příběhů, reflektujících osudy vybraných sbírkových předmětů. Sto z nich, doprovázených bohatou fotografickou dokumentací, se pak stalo jádrem souběžně vydané stejnojmenné publikace.

Tanečníci ZUŠ Hranice zazářili na mezinárodní soutěži World Dance Contest 2025. V kvalifikačním kole, které se konalo 7.–8. března v německém městě Selb, úspěšně reprezentovali město i školu. Pod vedením učitelky Kamily Martínkové představili celkem 11 choreografií. Porota jejich výkony ocenila čtyřmi prvními místy, dvěma druhými, jedním třetím místem a dalšími výbornými umístěními. Do světového finále soutěže, které se uskuteční ve Francii, postupovaly choreografie z prvních tří míst – hranickým tanečníkům se podařilo vybojovat postup pro sedm skladeb. Ve velké mezinárodní konkurenci se žáci ZUŠ rozhodně neztratili. Choreografie „Karkulka a vlk“ získala 8. místo, „Sweet Dreams“ 5. místo a „Fun Time“ 4. místo. Tance „Flaškový“ a „Kadril“ obsadily 3. místo, „Hora din Moldova“ vybojovala 2. místo. Nejde přitom o ojedinělý mezinárodní úspěch. Do finále soutěže World Dance Contest 2024 postoupilo celkem osm choreografií ZUŠ Hranice. V konkurenci přibližně 12 000 soutěžících z mnoha zemí světa získali tanečníci s choreografií „Ruské tance“ 2. místo. Třetí místa vybojovaly choreografie „Čínské tance“, „Cukas Drikos“ a „Ej jakiši“, 4. místo obsadil „Duet Louskáček“, 6. místo patřilo choreografii „As Free as a Bird“, 7. místo získal „Marcipán“ a 8. místo „Another Love“.
Tanečníci dlouhodobě reprezentují město i školu, a to především zásluhou vedoucí tanečního oboru Kamily Martínkové. Ta pochází z Valašského Meziříčí a vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy. Od roku 1998 působila jako členka baletního souboru ve Slezské divadlo Opava, kde ve dvou představeních pracovala jako asistentka režie. Hostovala také v Německu v divadle Theatre Masquerade, jako artistka, tanečnice a choreografka. Jejím prvním velkým autorským projektem bylo již v roce 2015 taneční představení „Edith Piaf“. Tento projekt vznikl na tanečním oboru ZUŠ Hranice nad rámec běžné výuky a připomněl 100 let od narození slavné francouzské šansoniérky Édith Piaf. Prostřednictvím tance, hudby a dobových záznamů přiblížil její životní příběh. Na jevišti se vystřídalo téměř čtyřicet tanečníků, převážně žáků tanečního oboru.
Na tento úspěšný projekt navázaly v loňském roce hned dvě velké inscenace. Taneční obor nastudoval balet „Louskáček“, v němž vystoupili i sólisté Národního divadla. Náročná byla také příprava muzikálu „Sněhurka“, který vznikl jako společný projekt celé školy pod vedením ředitele Mgr. et Bc. Miroslava Smrčky. Všechny tři obory ZUŠ Hranice spojily své síly a vytvořily mimořádně působivé představení.

Pan Milan Vybíral letos oslaví krásných 93 let.
Pracovitý, lidský, do dneška velmi aktivní. Pro všechny by se rozdal a pro kulturu v Litovli a okolí udělal opravdu hodně. Také vzhledem k jeho věku by si toto ocenění za celoživotní práci v oblasti kultury určitě zasloužil. Milan Vybíral (nar. 3. 4. 1933 v Olomouci) je hudebník, hudební pedagog, muzikant, zpěvák, včelař.
Do dnešních let aktivní člen Hanácké môzêkê Litovel, Folklórního souboru Hanačka, Rytmické skupiny Čtyřlístek, a také vystupuje na společenských akcích sólově s harmonikou či klávesami. Bývalý člen PS Senzakord, Tanečního orchestru Františka Minaříka, Tanečního orchestru Akcent, Symfonického orchestru při ZUŠ Litovel, doprovázel scénickou hudbou také litovelské ochotníky a hostoval v Národopisném souboru Cholinka. Vystudoval Obchodní akademii v Olomouci, Abiturientskou průmyslovou školu strojírenskou v Přerově, Lidovou konzervatoř (obor hudební aranžování).
Ovládá hru na klavír, harmoniku, kytaru, housle, zobcovou flétnu, basu a další. Na všechny tyto nástroje naučil hrát několik generací žáků. Řadu let učil hru na hudební nástroje při zaměstnání i poté jako důchodce (až do roku 2020). Je významnou osobností historie Městského klubu Litovel. Jako zaměstnanec Spojeného závodního klubu ROH Tesla Litovel, poté Městského klubu Litovel, vedl hudební kurzy, byl zde mzdový účetní, pokladník, dělal kulturní kalendáře a vedl Klub mladých. V roce 2000 byl jedním ze zakladatelů Hanácké môzêkê Litovel.

Výstavní projekt Druhý domov. Česko-italské přátelství z Velké války, realizovaný ve spolupráci Muzea galerie v Prostějově a Vědecké knihovny v Olomouci, je výjimečným kulturním a muzejním počinem roku 2025, neboť propojuje historickou paměť a vychází ze skutečného případu, kdy obyvatele Moravy během první světové války poskytli útočiště lidem z Tridentska, čímž zachránili tisíce životů. Tento čin solidarity zanechal hlubokou stopu a předává se z generace na generaci. Výstava návštěvníkům přiblížila historické události prostřednictvím originálních dokumentů, fotografií a haptických prvků. Architektonické a vizuální řešení výstavy umožnilo prožít tento 110 let starý příběh znova – látky, panely a symbolické kufry vtiskly prostoru expozic pohyb a hmotnost jejich osudu.