CENY OLOMOUCKÉHO KRAJE ZA PŘÍNOS V OBLASTI
Kultura

Jana Krejčová (*1946). Narozena v Bruntále, žije na Svatém Kopečku. Je známá jako profesionální výtvarnice pracující převážně v oboru volné, reklamní a knižní grafiky a ex libris. Kromě výtvarné tvorby se věnuje výstavní, publikační, organizační, přednáškové či průvodcovské činnosti. Působila jako předsedkyně Klubu přátel výtvarného umění v Olomouci. V roce 1991 zorganizovala v Olomouci Mozartův den, později spolupracovala na slavnostech připomínajících sv. Pavlínu, patronku města Olomouce či se angažovala v akcích spojených se svatořečením bl. Jana Sarkandera a bl. Zdislavy. V roce 2019 se organizačně podílela na akci nazvané Italské dny (Olomouc a Svatý Kopeček) a v roce 2025 byla spoluautorkou mezinárodní výstavy pořádané VKOL a MGP s názvem Druhý domov. Česko-italské přátelství z Velké války. Je členkou Klubu za starý Bruntál a spolku Poutní místo Stará Voda u Libavé.
Své práce týkající se regionálních dějin Staré Vody u Strana 2 (celkem10) Výherci – Ceny Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury za rok 2025 Libavé, zaniklých obcí Libavska a jeho okolí, Olomouce a Svatého Kopečku publikuje v revue KROK, časopisu Poodří a v různých sbornících. Je autorkou desítky publikací a téměř sto padesáti studií a odborných článků.
Její poslední akcí je výstava Postní a velikonoční období v minulosti, uspořádaná v kostele ve Staré Vodě u Libavé.

Koncert Operní gala pro Prostějov 2025 byl jedním z řady úspěšných koncertů pořádaných Statutárním městem Prostějov. Program nabídl výběr nejkrásnějších operních melodií, jako jsou árie z Bohémy, Manon Lescaut nebo Rigoletta v podání české sopranistky Lady Bočkové a mexicko-amerického tenoristy Reného Barbery. Hudební doprovod zajistila Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína pod taktovkou zkušeného dirigenta a ředitele Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě Rastislava Štúra. Lada Bočková patří k nejvýraznějším talentům mladé české pěvecké generace. Její hlas již zněl na předních evropských i světových scénách. Tenorista René Barbera má na svém kontě řadu mezinárodních ocenění a pravidelně vystupuje také v evropských operních domech.
Koncert připravil divákům výjimečný umělecký zážitek - spojení krásné hudby a mimořádných výkonů světových interpretů v prostorách prostějovské secesní památky.

Olomouc Design Days je multižánrový festival výstav, seminářů, přednášek a workshopů o designu, módě, architektuře a kreativitě. Je to platforma pro popularizaci širokého spektra kulturních a kreativních odvětví Olomouce a Olomouckého kraje. 3. ročník Olomouc Design Days (1. 11.–30. 11. 2025) byl přehlídkou řady výstav, seminářů, přednášek a workshopů o designu, módě, architektuře, uměleckých řemesel a kreativity, které se konají celý měsíc listopad. Festival popularizuje široké spektrum kulturních a kreativních odvětví (KKO). Podporuje interakci mezi tvůrci a veřejností a má za úkol probudit zájem o kreativní obory, jako jsou (nejen průmyslový) design, móda, architektura, umělecká řemesla a další, a to napříč společností. Festival Olomouc Design Days vytváří společnou značku zastřešující eventy hlavních organizátorů, kterými jsou statutární město Olomouc a Inovační centrum Olomouckého kraje, Univerzity Palackého a dalších partnerů, podílejících se na programu. Těchto partnerů je kolem čtyřiceti a počet jednotlivých eventů se blíží stovce. Nad obsahovými cíli akce existuje i cíl strategický: reprezentace města, kraje a univerzity jako podporovatelů kulturních a kreativních odvětví, designu a zviditelnění regionu jako “města/kraje designu“.

Divadelní přehlídka APLAUS v loňském roce dosáhla své plnoletosti a nabízí svým návštěvníkům již léta pečlivě koncipovaný program, na němž se objevují slavní a významní divadelní tvůrci s hvězdným hereckým obsazením. V prostějovském divadle se objevilo to nejlepší, co bylo v Brně, v Praze a v Bratislavě nastudováno. Mezi nejlepší představení a nejlepší herce patřili – Miroslav Donutil v představení Sluha dvou pánů a Amadeus, Karel Heřmánek a Jiří Bartoška ve hře Sluha a jeho pán, Jiří Langmajer a jeho Mefisto s divadlem Pod Palmovkou, Jiřina Bohdalová jako paní plukovníkova ve hře Generálka, z Brna Lakomec v podání Bolka Polívky, z Bratislavy Štefan Kvietik, sestry Vašáryovy, Milan Lasica a Milan Kňažko v komedii Život na třikrát nebo Kamila Magálová v hořké komedii Tři grácie z umakartu.

Publikace Na Jeseníky v zimě! Zimní sporty v Jeseníkách do roku 1945 historika Jiřího Glonka, kterou vydala Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2025, představuje unikátní pohled na počátky a rozvoj zimních sportů v Jesenické oblasti. Navazuje na první knihu Na Jeseníky! (2019), která byla velmi úspěšná, a rozvíjí její témata zaměřená na turistiku, putování horami a staré mapy regionu.
Autor i v tomto případě využívá rozsáhlé archivní prameny, obrazové dokumenty a příběhy průkopníků i významných sportovců a přibližuje zapomenutou historii Jeseníků jako centra lyžování, sáňkování a skoků na lyžích ve střední Evropě. Součástí vydání publikace byla i doprovodná výstava v Červeném kostele, která návštěvníkům umožnila nahlédnout do dobových dokumentů, originálních tisků a filmových materiálů. Kniha zachovává kulturní a sportovní paměť Jeseníků a přináší nový, objevný pohled na historii oblasti, která upadla v zapomnění.

Marie Veřmiřovská je výraznou a dlouhodobě nepřehlédnutelnou osobností amatérského loutkového divadla na Moravě. Jako dlouholetá umělecká vedoucí a principálka divadla Přerovský Kašpárek, jednoho z nejstarších loutkových divadel v regionu, zasvětila této oblasti celý svůj život. Po profesní dráze učitelky základní školy, během níž se věnovala dětem na prvním i druhém stupni, zůstalo loutkové divadlo její celoživotní vášní a posláním. Svět loutek ji okouzlil již v deseti letech a tato vášeň ji provází dodnes. Dlouhodobě se rovněž podílí na vedení Tělocvičné jednoty Sokol Přerov, pod jejíž hlavičkou loutkové divadlo působí již od roku 1936. Od mládí se věnuje loutkovému divadlu v mnoha rolích – jako loutkoherečka, režisérka, scénografka, autorka divadelních pohádek a dramatizací i organizátorka celostátních loutkářských přehlídek a festivalů. Marie Veřmiřovská dokázala nejen udržet vysokou uměleckou úroveň souboru, ale také nadchnout řadu dětí a mladých lidí k aktivní práci v divadle a předat jim základní principy a hodnoty loutkohereckého umění. Díky jejímu působení se přerovské loutkové divadlo stalo v širokém okolí výjimečným kulturním fenoménem, který se každoročně těší přízni stovek, zejména dětských, diváků.

Pana Prokeše poznávají děti i dospělí ve městech i na malých obcích od Tábora po Liberec, od Aše po Český Těšín. Potíž je v tom, že jedni si jej pamatují jako mimořádného loutkoherce, druzí vzpomínají, jak jim kaligraficky nadepsal pamětní list, který jim předtím osobně vytiskl na lisu, který vlastnoručně vyřezal, další se pousmějí při vzpomínce na jeho prezentaci historických filmů a jiní třeba na společnou střelbu z husitské píšťaly. Ne, nemají špatnou paměť, jen se setkali s mužem mnoha dovedností a řemesel. S principálem, pábitelem, žoviálním moderátorem i komorním vypravěčem, s člověkem oživujícím historická sídla, připomínajícím významné události a osobnosti způsobem, který baví, při němž se tu usmíváte, popadáte za břicho, tu máte slzu na krajíčku. Na rozdíl od zkostnatělých, obsáhlých výkladů znalců na slovo vzatých si však jeho vyprávění uchováte, a když si na něj vzpomenete, máte lepší náladu. Ale nenechte se mýlit, jeho přednášky, představení a dílny jsou sice zábavné, ale rozhodně nejde o nějakou šarádu, vše vychází z hlubokého poznání, bádání a znalostí opřených o prameny a zkušenosti. Proto si jej cení a pravidelně zvou muzea z celé České republiky. Je vítaným hostem knihoven, škol a dalších míst, kde pomáhá často složitou problematiku představit naživo, abyste si o ní mohli něco poslechnout, ale zároveň si ji spojit s artefakty, nástroji, osahat, vyzkoušet na vlastní kůži. Správa hradu Helfštýn a Muzeum Komenského v Přerově patří k mnohým, kteří schopnosti Romana Prokeše s potěšením zařazují do dramaturgie svých kulturních akcí.

Rudolf Neuls mladší byl jmenován ředitelem festivalu Československou jazzovou společností v roce 1993. Festival v Přerově patří mezi nejstarší přehlídky tohoto žánru v republice, první ročník se uskutečnil již 3. června 1966 a jeho zakladatelem byl otec nominovaného – Rudolf Neuls st.
Festival si od prvního ročníku získal velké renomé, jak u odborníků, tak u široké kulturní veřejnosti. Novodobá kapitola přerovské jazzové historie se začala psát v roce 1985, kdy z amatérského statutu přechází na profesionální přehlídku. Díky organizačním schopnostem Rudolfa Neulse, jeho osobnímu nasazení a hlubokému vztahu k jazzu se festival postupně vypracoval v respektovanou kulturní událost celostátního významu.
Přerov se pravidelně stává místem setkávání předních světových jazzových hudebníků, čímž festival překračuje hranice běžné regionální akce. Tato skutečnost výrazně přispěla k posílení kulturní prestiže města a jeho zviditelnění nejen v rámci republiky, ale i v mezinárodním měřítku. Letos na podzim proběhne už 43. ročník tohoto známého festivalu.

Jindra Báťková své první pracovní zkušenosti získala ještě během studií ve Středisku ekologické výchovy Doris v Šumperku – jednom z průkopnických center ekologické osvěty u nás Její přístup je autorský, ekologicky ukotvený a vnitřně motivovaný. Tvoří pro sebe, své blízké, školy či komunitní aktivity. Každý její výrobek je výsledkem nejen řemeslné zručnosti, ale i přemýšlení o krajině, vztahu k přírodě a smyslu lidské práce. Věří, že i obyčejný proutěný předmět může nést příběh, funkci i krásu. Právě v tomto postoji spočívá její osobitá filozofie, která se promítá do celé její řemeslné tvorby.

Festival vojenských kuchyní na nádvoří Vlastivědného muzea v Olomouci je výjimečným příkladem významné kulturní akce, která propojuje péči o kulturní dědictví s aktivním zapojením veřejnosti. Organizátoři po celý den připravovali pokrmy v autentických polních kuchyních podle dobových receptů, udržovali oheň, pekli placky a vařili polévky i další jídla, která kdysi tvořila každodenní stravu vojáků v různých obdobích dějin. Muzeum společně s kluby vojenské historie z Olomouckého kraje i dalších částí republiky vytvořilo silnou a přátelskou atmosféru, která spojila generace. Rodiny s dětmi, studenti i senioři sdíleli jeden prostor a jeden zážitek. Festival tak ukázal, že muzeum může být otevřeným místem setkávání, kde lidé poznávají minulost všemi smysly.

Řemeslný jarmark pořádaný Vlastivědným muzeem v Olomouci byl kulturní událostí zaměřenou na prezentaci, uchovávaní a předávání prvků tradiční lidové kultury Hané, největšího etnografického regionu na Moravě, jehož velká část se nachází právě na území Olomouckého kraje.
Akce se uskutečnila symbolicky krátce před podzimní rovnodenností a nabídla návštěvníkům celodenní program propojující tradiční řemesla, hanácký folklor a kroj. Vytvořila autentický prostor pro setkání veřejnosti s řemeslníky, z nichž mnozí jsou držiteli prestižních titulů Mistr tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje a Nositel tradice lidových řemesel. Návštěvníci měli možnost si vyzkoušet tradiční výrobní postupy, například zpracování vlny u tkalce včetně historického výkladu o vzniku oděvu od první nitě až po barvení. Dále se představili řemeslníci jako košíkář, řezbář, krajkářka, perníkářka, keramička a další.
Výraznou složkou jarmarku byl bohatý folklorní hudební a taneční program, na němž se podílely přední folklorní soubory z Hané, přičemž nechyběla ani prezentace starého hanáckého tance Cófavá. Řemeslný jarmark citlivě propojil prezentaci nemateriálního kulturního dědictví regionu, podporu nositelů tradic, regionální identitu a přiblížil tradiční lidovou kulturu Hané současnému publiku.

Kniha v netradiční kombinaci sugestivního, vizuálně silného komiksu a populárně-naučné historické studie mapuje tragické události masakru na Švédských šancích u Přerova. Přináší nová zjištění o osudech pachatelů masakru i 265 obětí, kterými byli především ženy, děti a staří lidé. Díky netradičnímu zpracování cílí publikace na širokou skupinu čtenářů napříč generacemi. Jejími autory jsou historik FF UP Pavel Kreisinger, spisovatel a scenárista Martin Šinkovský a kreslíř TICHO762. Téma masakru na Švédských šancích i kniha samotná výrazně rezonovaly mediálním a společenským prostorem – publikace totiž vyšla během 80. výročí od konce druhé světové války i 80 let od masakru samotného. Cílem knihy je připomenout tragické události na Švédských šancích, budovat kolektivní povědomí o temných stránkách naší historie a inspirovat celospolečenskou diskusi nejen o této dějinné události, ale také dalších podobných tragédiích.

Projekt oslav 750. výročí první písemné zmínky o městě Velká Bystřice se stal vrcholem kulturního a společenského dění roku 2025. Jubilejní rok vyvrcholil ve dnech 26.–28. září slavnostním víkendem, který nabídl pestrý program a vytvořil prostor pro setkání všech generací obyvatel, rodáků i přátel města.
Přípravy i samotná realizace oslav byly výsledkem dlouhodobé a mimořádně aktivní spolupráce místních spolků, organizací, škol, farností, podnikatelů i jednotlivců (město, základní a mateřská škola, Osvětová beseda Velká Bystřice, farnosti, hasiči, Orel, Sokol, RC o-kruh, sportovní kluby, kynologové, zahrádkáři, kluby seniorů a invalidů apod.). Do programu se zapojily například folklorní soubor Haná Velká Bystřice, hudebníci ze ZUŠ Žerotín Olomouc, Divadelní soubor Osvětové besedy, Velkobystřický chrámový sbor, Hanácký mužský sbor Rovina, sbor Campanella z Olomouce a další místní interpreti. Hudba a kultura zaznívaly nejen na hlavních pódiích, ale také v kavárnách, restauracích, pivovaru, školách a při dnech otevřených dveří jednotlivých spolků.
Součástí doprovodného programu byl řemeslný rynek v Zámeckém parku, mobilní dílna FabLab, ražba pamětních mincí či tematické aktivity pro děti. K výročí vznikly také publikace věnované architektuře a spolkovému životu města, mimo jiné knihy Velice Velká Bystřice autorů Zdeňka Polácha a Hanky Londové a Architekt M. Sborwitz a Velká Bystřice. Vznikl i hraný dokument o městě s názvem Velice Velká Bystřice, který natočila tvůrčí dvojice Radovan Lipus a David Vávra. U příležitosti jubilea vyšlo rovněž speciální vydání Bystřických novin.
Oslavy ukázaly sílu místní komunity a schopnost vytvořit důstojnou a kvalitní slavnost vlastními silami. Případné ocenění by tak právem patřilo především obyvatelům Velké Bystřice, kteří jubileum proměnili ve skutečnou oslavu sounáležitosti a hrdosti na své město.

Obsáhlá publikace „Akciový pivovar v Prostějově“, kolektivu autorů, představuje fenomén pivovarnictví a sladovnictví v srdci Hané. Na pozadí impozantní novogotické budovy sledujeme historii pivovarnictví v Prostějově, včetně výstavby Akciového pivovaru v textu historika Tomáše Cydlíka. Jedinečnost budovy si vzal pod drobnohled architekt Zdeněk Beran. Kapitolu zabývající se technologii zpracovala autorská dvojice Kamil Hanák a Jiří Mazal. Kniha je doplněna bohatou sběratelskou přílohou a portrétními fotografiemi známého prostějovského fotografa Boba Pacholíka.
Práce na knize trvala téměř pět let a její produkci si vzal na starost Tomáš Vincenec. Ten je také autorem doprovodných fotografií a tvůrcem grafického vzhledu knihy. Na vzniku této reprezentativní publikace se finančně podílelo téměř 160 soukromých subjektů z řad drobných dárců a soukromých firem. Kniha volně navazuje na autorovu publikaci „Architektura Oděvního průmyslu v Prostějově“ a stává se pamětí o další mizející kapitole historie prostějovského průmyslu.

Navrženou osobností je pan Dušan Neumann, který je nejen v Olomouci znám jako organizátor a mecenáš vystoupení řady hudebních interpretů a skupin širokého spektra žánrů. Do Olomouce „vozí“ zvučná jména naší domácí ale i světové hudební scény. Hlavním počinem bylo uspořádání jedinečného koncertu Black Country Communion na Korunní pevnůstce v Olomouci dne 13.6.2025, který navštívilo 5000 lidí. Pořádá a podporuje koncerty začínajících interpretů stejně tak světově proslulých hvězd. Koncerty pořádá jak ve svém „mateřském“ a dnes už v hudebním světě proslulém klubu „Bounty rock cafe“ ale i na dalších místech města (Korunní pevnůstka, S klub etc.). Svojí prací, zálibou a možno říct i hudební filantropií pan Dušan Neumann plní přání řady fanoušků vidět „své idoly živě“. Díky proslulosti a úspěšnosti pořádání hudebních koncertů dělá velkou reklamu samotnému městu Olomouc a jeho kraji. Věřím, že nejsem sám, kdo by panu Dušanu Neumannovi ocenění, které si bezesporu zaslouží za svoji práci, práci pro lidi, pro město a pro kraj ve kterém žije, přál.

Cílem výstavního projektu Vlastivědného muzea v Olomouci, připravovaného ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích, bylo představit veřejnosti ucelenou kolekci ručních palných zbraní vytvořených a užívaných od počátku 17. století po současnost. V šesti tematických celcích byly prezentovány z hlediska historického nejcennější a z pohledu vývoje nejzajímavější exponáty ze sbírek obou muzeí. Návštěvníci výstavy mohli do pestrého světa vojenských, loveckých a civilních zbraní vstoupit mimo jiné prostřednictvím příběhů, reflektujících osudy vybraných sbírkových předmětů. Sto z nich, doprovázených bohatou fotografickou dokumentací, se pak stalo jádrem souběžně vydané stejnojmenné publikace.

Tanečníci ZUŠ Hranice zazářili na mezinárodní soutěži World Dance Contest 2025. V kvalifikačním kole, které se konalo 7.–8. března v německém městě Selb, úspěšně reprezentovali město i školu. Pod vedením učitelky Kamily Martínkové představili celkem 11 choreografií. Porota jejich výkony ocenila čtyřmi prvními místy, dvěma druhými, jedním třetím místem a dalšími výbornými umístěními. Do světového finále soutěže, které se uskuteční ve Francii, postupovaly choreografie z prvních tří míst – hranickým tanečníkům se podařilo vybojovat postup pro sedm skladeb. Ve velké mezinárodní konkurenci se žáci ZUŠ rozhodně neztratili. Choreografie „Karkulka a vlk“ získala 8. místo, „Sweet Dreams“ 5. místo a „Fun Time“ 4. místo. Tance „Flaškový“ a „Kadril“ obsadily 3. místo, „Hora din Moldova“ vybojovala 2. místo. Nejde přitom o ojedinělý mezinárodní úspěch. Do finále soutěže World Dance Contest 2024 postoupilo celkem osm choreografií ZUŠ Hranice. V konkurenci přibližně 12 000 soutěžících z mnoha zemí světa získali tanečníci s choreografií „Ruské tance“ 2. místo. Třetí místa vybojovaly choreografie „Čínské tance“, „Cukas Drikos“ a „Ej jakiši“, 4. místo obsadil „Duet Louskáček“, 6. místo patřilo choreografii „As Free as a Bird“, 7. místo získal „Marcipán“ a 8. místo „Another Love“.
Tanečníci dlouhodobě reprezentují město i školu, a to především zásluhou vedoucí tanečního oboru Kamily Martínkové. Ta pochází z Valašského Meziříčí a vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy. Od roku 1998 působila jako členka baletního souboru ve Slezské divadlo Opava, kde ve dvou představeních pracovala jako asistentka režie. Hostovala také v Německu v divadle Theatre Masquerade, jako artistka, tanečnice a choreografka. Jejím prvním velkým autorským projektem bylo již v roce 2015 taneční představení „Edith Piaf“. Tento projekt vznikl na tanečním oboru ZUŠ Hranice nad rámec běžné výuky a připomněl 100 let od narození slavné francouzské šansoniérky Édith Piaf. Prostřednictvím tance, hudby a dobových záznamů přiblížil její životní příběh. Na jevišti se vystřídalo téměř čtyřicet tanečníků, převážně žáků tanečního oboru.
Na tento úspěšný projekt navázaly v loňském roce hned dvě velké inscenace. Taneční obor nastudoval balet „Louskáček“, v němž vystoupili i sólisté Národního divadla. Náročná byla také příprava muzikálu „Sněhurka“, který vznikl jako společný projekt celé školy pod vedením ředitele Mgr. et Bc. Miroslava Smrčky. Všechny tři obory ZUŠ Hranice spojily své síly a vytvořily mimořádně působivé představení.

Pan Milan Vybíral letos oslaví krásných 93 let.
Pracovitý, lidský, do dneška velmi aktivní. Pro všechny by se rozdal a pro kulturu v Litovli a okolí udělal opravdu hodně. Také vzhledem k jeho věku by si toto ocenění za celoživotní práci v oblasti kultury určitě zasloužil. Milan Vybíral (nar. 3. 4. 1933 v Olomouci) je hudebník, hudební pedagog, muzikant, zpěvák, včelař.
Do dnešních let aktivní člen Hanácké môzêkê Litovel, Folklórního souboru Hanačka, Rytmické skupiny Čtyřlístek, a také vystupuje na společenských akcích sólově s harmonikou či klávesami. Bývalý člen PS Senzakord, Tanečního orchestru Františka Minaříka, Tanečního orchestru Akcent, Symfonického orchestru při ZUŠ Litovel, doprovázel scénickou hudbou také litovelské ochotníky a hostoval v Národopisném souboru Cholinka. Vystudoval Obchodní akademii v Olomouci, Abiturientskou průmyslovou školu strojírenskou v Přerově, Lidovou konzervatoř (obor hudební aranžování).
Ovládá hru na klavír, harmoniku, kytaru, housle, zobcovou flétnu, basu a další. Na všechny tyto nástroje naučil hrát několik generací žáků. Řadu let učil hru na hudební nástroje při zaměstnání i poté jako důchodce (až do roku 2020). Je významnou osobností historie Městského klubu Litovel. Jako zaměstnanec Spojeného závodního klubu ROH Tesla Litovel, poté Městského klubu Litovel, vedl hudební kurzy, byl zde mzdový účetní, pokladník, dělal kulturní kalendáře a vedl Klub mladých. V roce 2000 byl jedním ze zakladatelů Hanácké môzêkê Litovel.

Výstavní projekt Druhý domov. Česko-italské přátelství z Velké války, realizovaný ve spolupráci Muzea galerie v Prostějově a Vědecké knihovny v Olomouci, je výjimečným kulturním a muzejním počinem roku 2025, neboť propojuje historickou paměť a vychází ze skutečného případu, kdy obyvatele Moravy během první světové války poskytli útočiště lidem z Tridentska, čímž zachránili tisíce životů. Tento čin solidarity zanechal hlubokou stopu a předává se z generace na generaci. Výstava návštěvníkům přiblížila historické události prostřednictvím originálních dokumentů, fotografií a haptických prvků. Architektonické a vizuální řešení výstavy umožnilo prožít tento 110 let starý příběh znova – látky, panely a symbolické kufry vtiskly prostoru expozic pohyb a hmotnost jejich osudu.