Už od roku 1986 patří tento loutkářský spolek mezi přední české amatérské soubory, který odehrál za dobu své existence stovky představení u pořadatelů – nemá a nikdy neměl vlastní prostory, kde by mohl vystupovat. Vystupoval pod širým nebem, na hradech a zámcích, festivalech, několikrát vystupoval i na Loutkářské Chrudimi. V roce 2001 reprezentoval české loutkářství ve švédském Borlänge. Spolek vystřídal všechny typy loutek – malé rodinné divadlo, maňásky, francouzské maňásky, nejčastěji je však k vidění s historickými, bohatě řezbovanými marionetami. V našem kraji je prakticky jediným takovým spolkem, který představuje klasické loutkové divadlo dnešním dětem. Na konci pandemie covidu přišla výzva, aby loutkáři připravili pro Festival židovské kultury Chaijym 2022 představení v tomto rázu. Podařilo se a ještě v roce 2022 se spolek představil také na mezinárodním festivalu židovské kultury v Holešově. Nejnověji jsou k vidění v okolí židovských památek, protože se svými nádhernými marionetami oživili kdysi slavné literární postavy Modcheho & Rézi známého českožidovského spisovatele Vojty Rakouse. S tímto představením se také, mj. představili na největším festivalu Židovské kultury ve Střední Evropě – festivalu Štetl v Brně. V neposlední řadě je důležité připomenout, že tento divadelní spolek vystupuje pravidelně charitativně na různých festivalech, a to mnohdy jako jediný ze všech prostějovských divadelních spolků.

Po dvouleté rekonstrukci se v pondělí 24. dubna 2023 otevřelo veřejnosti Arcidiecézní muzeum Olomouc včetně románského paláce biskupa Zdíka. Poprvé v novodobé historii jsou zpřístupněna všechna čtyři ramena gotické křížové chodby se středověkými nástěnnými malbami. O patro výš je díky nové lávce nad klenbami ambitu možné projít nejen pozůstatky někdejšího paláce biskupa Zdíka s bohatě zdobenými románskými okny, ale celý ochoz. Navíc po stavebních úpravách v části podkroví někdejšího kapitulního děkanství vznikl prostor pro novou stálou expozici, která přibližuje kulturně- historický vývoj Svatováclavského návrší. Nová stálá expozice „Zde se nacházíte. Svatováclavské návrší v proměnách staletí“ patří z velké části digitálním médiím. Návštěvníci tak mohou vyrazit na virtuální procházku zdejším návrším v pravěku, středověku a novověku. Na návštěvníky čeká také řada zajímavých exponátů. Jádrem prohlídky Arcidiecézního muzea zůstává stálá expozice „Ke slávě a chvále. Tisíc let duchovní kultury na Moravě“, a to se všemi dosavadními lákadly. Proměnou prošla Obrazárna olomouckých biskupů a arcibiskupů, Kabinet slonoviny i část barokní expozice.

Červený kostel sloužil po desetiletí Vědecké knihovně v Olomouci k uskladnění knih a veřejnosti byl uzavřen. Po rozsáhlé rekonstrukci dle projektu architekta Miroslava Pospíšila se z nevyhovujícího skladu proměnil v moderní kulturně-vzdělávací centrum a stal se pevnou a významnou součástí kulturního dění v Olomouci i regionu. Kostel v rámci své dramaturgické linky nabízí komfortní prostor pro autorská čtení, konference, semináře, diskuse, přednášky, vzdělávací akce, výstavy a další kulturní a společenské akce. Knihovně se díky tomu otevřely nové možnosti propojení a spolupráce s různými kulturními institucemi a kreativci působícími v regionu. Dramaturgie Červeného kostela dosud nabídla velmi kvalitní program, kostel se stal kulisou pro pořádání akcí externích subjektů, uskutečnila se zde řada výstavních projektů. Dosud do kostela zavítalo téměř 50 tisíc návštěvníků.

Festival filharmonie se v roce 2023 konal vůbec poprvé. Jednalo se o multižánrový open-air koncert, který proběhl na Andrově stadionu v Olomouci. Festival nabídl divákům unikátní zážitek v podobě spojení klasického orchestru s největšími hity předních interpretů svých žánrů. Na pódiu se v průběhu večera představila Moravská filharmonie Olomouc v plné velikosti a síle a v počtu více než 65 hráčů doprovodila zpěváky naší hudební scény i s jejich kapelami. Na pódiu se v samostatných vstupech představili Vojtěch Dyk, Eva Urbanová, Janek Ledecký, v poctě Karlu Gottovi Bohuš Matuš. Část výtěžku festivalu byla věnována projektu Otevřeme zahradu Hospicu na Svatém Kopečku.

Nominace za 30 let aktivní práce na sjednocení a rozvoji hanácké tradiční lidové kultury a folklorismu v Olomouckém kraji.

Hana Pospíšilíková se folkloru věnuje dlouhá desetiletí jako tanečnice folklorního souboru Klas v Kralicích na Hané a aktivní členka Hanáckého folklorního sdružení (regionální organizace celostátního Folklorního sdružení ČR). Od roku 2006 byla významnou členkou úzkého vedení FoS ČR a současně se stala předsedkyní Hanáckého folklorního spolku, který sdružuje přes 30 dětských i dospělých folklorních souborů a muzik s více než 500 členy. Hana Pospíšilíková ve spolku ročně odpracuje přes 600 neplacených hodin. Díky jejímu úsilí zůstala v Olomouckém kraji jako v jednom z mála zachována plnohodnotná funkce regionální asociace po zániku Fos ČR, je hlavním motorem veškeré aktivity spolku, reprezentuje spolek a jedná o grantových i firemních podporách, od r. 2013 koordinuje veškeré organizační zabezpečení každoročního festivalu Setkání Hanáků, organizačně zabezpečuje další vlajkové lodě činnosti spolku (Pouť Hanáků, Krojový bál, okresní a krajská kola přehlídky dětských folklorních souborů Roztančená scéna a přehlídky v dětském sólovém zpěvu O hanáckyho kohóta, koordinuje a sama připravuje výstavy hanáckých krojů), podílí se na dramaturgii programů hanáckého tanečního folkloru pro městské a obecní slavnosti, mezinárodní folklorní festivaly i televizní pořady, zajišťuje účetnictví a veškerou agendu mezi členskými soubory a OSA, již 20 let kompletně zajišťuje folklorní část Hanáckých slavností v Prostějově, v roce 2011 organizačně zajistila nácvik hanáckého programu pro XIII. Národní krojový ples v Praze (200 účinkujících), v roce 2014 produkčně zajišťovala natáčení hraného dokumentu Hanácká svajba s následným vydáním DVD včetně doprovodné tištěné publikace, v roce 2015 se zasadila o zachování celorepublikové soutěže dětských zpěváků lidových písní Zpěváček – Děti a píseň, v roce 2018 spoluorganizovala průvod Hanáků Prahou u příležitosti 100. výročí založení republiky a slavnostní otevření výstavy v Senátu PČR „Hanáci republice“, v roce 2022 získaly pod jejím vedením hanácké folklorní soubory prestižní ocenění na 77. ročníku mezinárodního folklorního festivalu Strážnice.

Za svou dobrovolnickou činnost získala v roce 2021 krajskou cenu Křesadlo. V březnu 2023 se stala emeritním předsedou Hanáckého folklorního spolku po 30 aktivních letech ve službách hanáckému folkloru.

Olomoucký rodák profesor Jan Vičar má zásluhy v oblasti hudební kultury posledního půlstoletí jako skladatel, vysokoškolský pedagog a organizátor. Jeho skladatelská tvorba je zachycena na osmi studiových autorských CD a  desítkách nahrávek v Českém rozhlase a v albech pěveckých sborů. Je ambasadorem Moravské filharmonie, která uvedla všechna jeho symfonická a kantátová díla. Je autorem nebo spoluautorem sedmi knih a stovek hudebních kritik a vědeckých článků. Téměř čtyři desetiletí pracoval na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se zasloužil o vybudování katedry muzikologie. Působil jako šéfredaktor měsíčníku Hudební rozhledy, založil dva odborné časopisy, vybudoval hudební doktorské studium na pedagogické fakultě v Plzni a přednášel na amerických univerzitách. Založil obor Hudební management na AMU CENA ZA CELOŽIVOTNÍ PŘÍNOS V OBLASTI KULTURY (DVORANA SLÁVY) PROF. PHDR. MG.A. JAN VIČAR, CSC. *1949 v Praze i mezinárodní festival soudobé hudby MusicOlomouc. Půlstoletí spolupracuje s festivalem Svátky písní Olomouc, působil jako člen festivalového výboru Pražského jara, místopředseda České hudební rady či jako radní Státního fondu kultury ČR. V současnosti je pedagogem Západočeské univerzity v Plzni a AMU v Praze.

Tvorba akademického malíře Jana Jemelky zahrnuje oblast malby, grafiky, vitrážové tvorby a ilustrace. Během svého života vytvořil stovky obrazů, grafik a přes padesát vitráží, které zdobí kostely i soukromé budovy. Je autorem mnoha realizací v České republice, ale jeho tvorbu můžeme najít také v Německu, Itálii a Slovinsku. Autorovy grafiky a malby jsou zastoupeny v soukromých i státních sbírkách. Jeho celoživotní úsilí bylo prezentováno na mnoha výstavách, také je zdokumentováno v řadě katalogů a publikací. Jan Jemelka letos oslavil 70. narozeniny a při této příležitosti Muzeum a galerie v Prostějově uspořádalo výstavu a vydalo doprovodný katalog. Jan Jemelka svou celoživotní usilovnou prací reprezentuje Olomouc i celý Olomoucký kraj.

Opera Ad Matrem vznikla jako autorské dílo na půdorysu symfonie Henryka Goreckého a vypráví drama o ztrátě dítěte. Příběh zmizelého tříletého chlapce je sugestivně vyprávěn na pomezí mnoha žánrů (detektivní drama, thriller), přičemž mimořádnou pozornost zaslouží nejen výkony jednotlivých umělců, ale i autorská kompozice jako celek. Autorská dvojice Erbes – Jedinák připravila dílo, které má potenciál oslovit publikum na festivalech v ČR i zahraničí.

Lenka Chalupová je přerovskou rodačkou a zároveň autorkou 12 knih. Je členkou Asociace spisovatelů a řadí se ke čtenářsky nejúspěšnějším současným českým spisovatelkám. Po celý život zůstala věrná svému městu, které reprezentuje prostřednictvím svých románů. V románu Svatojánské ořechy, jehož dějištěm je přerovská místní část Dluhonice a Přerov, se vrací do let 1958 a 1959, kdy poutavě líčí život v této hanácké vesnici v době kolektivizace. Při své tvorbě autorka vycházela ze skutečných událostí, kronik, dobového tisku a vyprávění pamětníků. Knihovna města Olomouce zařadila Lenku Chalupovou mezi „Osobnosti střední Moravy“. O knize Svatojánské ořechy napsaly deníky a časopisy celorepublikové působnosti (např. MF Dnes, Novinky, Svět ženy a další).

Spolek Horní a Dolní Údolí z.s. vznikl v roce 2011 za účelem údržby a ochrany kulturních památek v dané lokalitě. Členy spolku jsou obyvatelé s trvalým bydlištěm v Horním a Dolním Údolí a majitelé chalup ve zmíněné lokalitě. Po dokončení záchrany chátrajícího kostela sv. Acháce v Dolním Údolí, započali členové obnovu kaple sv. Anny v Horním Údolí. Záchrana odstartovala v roce 2016 odkoupením ruiny kaple s přilehlými pozemky a vypracováním projektové dokumentace. Podstatná část vyklízecích a stavebních prací probíhala v první fázi svépomocí z finančních prostředků členů spolku, sponzorských darů místních firem a města Zlaté Hory. V dalších fázích již bylo nutné zajistit vícezdrojové financování a odborné stavební práce. Na svou přeměnu stále čeká sousední obslužný objekt s technickým zázemím pro zajištění provozu kaple. V současnosti prostor kaple provozuje výstavy, koncerty a další kulturní akce. Z výtěžku spolek zafinancuje další obnovu poutního areálu.

Ing. Ladislav Vitoul je dlouholetým podporovatelem Moravského divadla Olomouc a kultury v Olomouckém kraji obecně. Jeho rodina vlastní nepřetržité abonmá od roku 1924. V roce 2019 se stal pan Vitoul prvním členem mecenášského klubu MDO, čímž obnovil filantropickou tradici a navázal na své předky. Od tohoto roku je nejštědřejším mecenášem a díky jeho podpoře si MDO může dovolit investovat více financí nejen do výroby inscenací, ale i do rozvoje divadla. Mimo podpory MDO pan Vitoul aktivně podporuje i další aktivity nejen na Olomoucku, ale i na Mohelnicku, kde sídlí jeho firma.

Mezinárodní interpretační kurzy Zábřeh jsou určeny všem žákům a studentům základních uměleckých škol, středních a vysokých škol s uměleckým zaměřením, pedagogům i zájemcům z řad široké veřejnosti. Hlavním cílem kurzů je vyhledávat a podporovat nové talenty, vytvářet prostor pro vzájemné setkávání a předávání si cenných zkušeností na mezinárodní úrovni a rozvíjení nejen uměleckých, ale především lidských hodnot. Sedmidenní program nabízí koncerty předních sólistů i komorních souborů z ČR a zahraničí, odborné přednášky, otevřené workshopy, koncerty účastníků kurzů a společenský večer. Kurzy se otevírají v současné době v hudebních oborech: klavír, housle, viola, violoncello, zpěv, komorní hra, taneční improvizace a historický tanec a také v tanečních oborech: klasický a moderní tanec. Cestu do Zábřeha si našli studenti nejen z České republiky, ale i ze zahraničí, např. z Anglie, Ruska, Běloruska, Rakouska, Francie, Německa, Dánska, Švédska, Islandu, Slovenska, Polska a Itálie.

Ornis má v Přerově tradici už od 30. let 20. století. Institucionálně spadá pod Muzeum Komenského v Přerově. Rekonstrukce Ornitologické stanice v Přerově zahrnovala stavební úpravy stávajícího objektu a jeho přístavbu. Celý objekt je propojen skleněným atriem. Nová přístavba je umístěna do proluky mezi stávající budovou Ornis a sousední Bios. Klade důraz na životní prostředí. Celkové náklady činily cca 120 miliónů korun. Součástí nové výstavy jsou i doplňující informace o modelech, jak na nově zbudovaných soklech, tak ve třech dotykových monitorech. Exponáty jsou rozděleny do jednotlivých vitrín dle zoologického systému. Vývojový strom od nejstarších řádů po vývojově nejvyšší, tedy pěvce, je originálně graficky znázorněn na podlaze. Nad ní se vznášejí zavěšené skleněné vitríny jednotlivých ptačích řádů. Co do rozsahu a prezentace sbírky se jedná o jedinečný projekt v České republice.

V Galerii Špalíček Muzea a galerie v Prostějově se v termínu od 4. 8. do 12. 11. 2023 uskutečnila výstava tvorby Miroslava Srostlíka Moravského, řezbáře a muzikanta, rodáka z Kostelce na Hané, který svými dřevěnými plastikami vyzdobil nejen interiéry mnoha domácností, ale i reprezentativní prostory, např. prostějovskou radnici nebo vstupní halu nemocnice v Prostějově, Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově, obecní úřady ve Smržicích a Čechách pod Kosířem nebo pilu JAVOŘICE ve Ptení. Do Galerie Špalíček se podařilo zapůjčit mnoho z jeho děl a ta nejrozměrnější byla představena ve formě velkoformátových fotografií. V takovém rozsahu bylo dílo Miroslava Srostlíka vystaveno vůbec poprvé. Výběr uměleckých prací byl publikován ve výstavním katalogu.

Štukatérství vystudoval na Střední škole uměleckých řemesel v Praze. Za dobu svého působení vytvořil na Šumpersku a Jesenicku devět nových fasád domů podle místních vzorů. Obnovil také fasády na dvou památkově chráněných usedlostech z 19. století. Již zaniklé výzdoby, které reinterpretuje, opatřuje současným vročením. Během tvorby se vždy drží tvarosloví, které je pro zdejší oblast charakteristické – hornohanácký a jesenický dům se vyznačují tradicí zdobení fasád ve stylu lidového klasicismu a také výskytem tzv. arkádových zápraží. Stavby s prvky lidové architektury rychle zanikají a s nimi i uměleckořemeslná zručnost. V roce 2011 proto Jan Tomíček založil Společnost Isidora Korgera z.s. Ta iniciuje oživení tohoto lidového řemesla.

Zdobení kraslic slaměnou intarzií se stalo celoživotním koníčkem Věry Zdařilové díky kurzu, který navštívila koncem 50. let. Během několika večerů se naučila základům práce se slámou a od té doby se zdobení kraslic věnuje po večerech a víkendech dodnes, tedy více než šedesát pět let. Polepování či vykládání slepičích vajec slámou bylo v minulosti nejvíce rozšířeno na západní a jihozápadní části Hané, především na Prostějovsku, Konicku, Vyškovsku a také Boskovicku. Za typicky hanácké se nejčastěji považují kraslice barvené na černo. Paní Věra používá převážně slepičí vejce, nevyhýbá se ale ani kachním, husím, křepelčím, či dokonce pštrosím.

Pantlék, koruna hanáckých nevěst a družiček, je jednou z nejatraktivnějších a nejdražších součástek hanáckého obřadního svatebního oděvu. Protože se jednalo o velmi nákladnou oděvní součástku, která se navíc použila jen jednou za život, často bylo zvykem, že si jej v rámci obce dívky půjčovaly. Marie Vojtková se výrobě pantléků věnuje více než padesát let. Pantléky rozlišujeme v současné době na dva základní regionální typy – blaťácký (Prostějovsko) a východní (Přerovsko). Paní Marie ve své tvorbě dbá na respektování lokálních specifik a zohledňuje i individuální přání zákazníků, což také odpovídá tradici.