Pan Jiří Vojzola se narodil r. 1950 v Přerově a vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Od 70. let 20. století se systematicky věnoval fotografování sportu, koncem 70. let začal externě spolupracovat s časopisy Československý sport a Stadion.

Po své první zahraniční cestě (tenisový turnaj v rakouském Kitzbuhelu, 1987) navázal spolupráci s německým magazínem Tennis Magazine, posléze s českým magazínem Tenis. Od roku 1991 se stal nezávislým fotografem na volné noze. Vyfotografoval více než 85 utkání Davis Cupu a Fed Cupu, což je český primát. Spolupracoval se sportovní agenturou TK Plus, firmou Tipsport a Jágr Teamem.

Při svých cestách se ze záliby věnoval pořizování snímků přírodních krás a domorodých obyvatel. V rodném Přerově fotil jazzové festivaly i důležité události. Jeho snímky byly zastoupeny na mnoha výstavách pořádaných Českým olympijským výborem, často bývaly zařazovány v řadě předních českých a světových sportovních magazínů i v mnoha knižních publikacích se sportovní tématikou. Zemřel v říjnu 2018.

Pan Jan Morávek se narodil r. 1928. Byl dlouholetým ředitelem ZUŠ v Uničově a do pokročilého věku neúnavným propagátorem vážné hudby. Je zakladatelem unikátního kulturního projektu Kruh přátel hudby.

Jednotlivé kruhy vznikaly v Uničově a okolí od 70. let 20. století, dle pamětníků jich bylo celkem 27. Pan Morávek dokázal i do malých vesnic přivést vynikající české umělce známé na nejlepších světových pódiích a za pomoci Nadace Český hudební fond, ve které mnoho let pracoval, zpřístupnit vážnou hudbu opravdu všem.

V současné době funguje v oblasti Šumperska, Uničovska, Litovelska a Olomoucka na 20 těchto kruhů. I ve svých 90 letech se pan Morávek o dění kolem Kruhů přátel hudby stále zajímá.

Miloslava Vašíčková se věnuje výrobě keramiky od 70. letech 20. století. Základní zkušenosti získala u kamnářského mistra Josefa Lamra (1907–1992) z Litovle.

Dalším dovednostem se učila především sama. Již v r. 1983 dostala povolení k výrobě a prodeji keramiky, po r. 1989 získala živnostenské oprávnění ve stejné oblasti.

Miloslava Vašíčková zasvětila svou tvorbu drobné figurální plastice podle tradičních postupů. Nejčastěji z figurek staví betlémy, v nichž vedle scény narození Ježíška najdeme postavy řemeslníků a obyčejných lidí při jejich všedních i nevšedních činnostech – běžně vidíme výjevy ze života venkovských lidí, např. krouhání zelí, zabíjačku, karbaníky v hospodě, řemeslníky při práci, hudebníky s nástroji či děti při hrách.

Do všech svých betlémů zařazuje architekturu blízkého okolí, nechybí v nich hrady Bouzov a Úsov, kostely v Třeštině a v sousedních obcích nebo domy v Mohelnici. Betlémy Miloslavy Vašíčkové nalezneme v různých koutech světa.

Za dobu svého působení Miloslava Vašíčková zhotovila přes tisíc keramických betlémů, od r. 1990 je členkou Českého sdružení přátel betlémů od roku. Svoje poznatky a zkušenosti předává svému synovi a vnučkám.

Tenorista Jakub Rousek začal po absolvování hotelové školy a praxi v oboru v roce 2004 soukromě studovat operní zpěv u Mgr. Václava Málka, operního režiséra a dlouholetého sólisty opery Moravského divadla. Od roku 2005 byl angažován jako člen sboru Moravského divadla v Olomouci, od září roku 2008 se stal sólistou opery a operety na téže scéně.

Během svého angažmá zazpíval stěžejní role prvního oboru, jako byli Roberto Leicester v Marii Stuardě, Ferrando v Cosi fan tutte, Gianetto ve Strace zlodějce, Cavaradossi v Tosce, Don José v Carmen, Jeník v Prodané nevěstě, Nemorin v Nápoji lásky, Gabriel Adorn v Simonu Boccanegrovi, Calaf v Turandot, Regent v Pádu Antikrista od Viktora Ullmanna, Lukáš v Hubičce, Vévoda z Mantovy v Rigolettovi a mnoho dalších menších operních rolí.

V roce 2018 získal nominaci na Cenu Thálie za svůj výkon v roli Manoliose v inscenaci Řecké pašije.

Na počátku projektu stálo rozhodnutí statutárního města Prostějova umístit na náměstí T. G. Masaryka sochu básníka Jiřího Wolkera. Oslovený umělec, ing. arch. Miloš Karásek navrhl rozšíření zadání na komplexní projekt, jehož cílem by byla aktualizace díla Jiřího Wolkera. Strukturu projektu tvořily tři tematické výtvarné akce vedoucí k samotnému odhalení sochy: osazení „DESKY NEZNÁMÉHO ČTENÁŘE“ v Městské knihovně Prostějov; výstava plakátů „RE-REINKARNACE WOLKER“ v kině Metro 70; výstava plastik a objektů „REMIX WOLKER“.

Vyvrcholení projektu představovalo odhalení sochy „WOLKER SEDÍCÍ A SNÍCÍ“ na náměstí T. G. Masaryka. Při jejím zhotovení byly poprvé použity nejnovější 3D technologie nejen za účelem počítačové rekonstrukce historické osobnosti, ale také jako hlavní výrazový nástroj při vytvoření samostatného výtvarného artefaktu. Figura byla osazena na běžnou lavičku z městského parteru.

Tečkou za touto první fází „PROJEKTU WOLKER“ byl křest stejnojmenné publikace v Městské knihovně Prostějov dne 20. listopadu 2018.

Divadelní soubor Václav z Václavova vznikl v roce 1998, aby po 22 letech navázal na divadelní tradici obce Václavov (místní část města Zábřeh), která zde byla v letech 1924-1975. Soubor se postupně začal zúčastňovat soutěží a přehlídek krajské i celostátní úrovně (Popelka Rakovník, Divadelní babí léto Libice nad Cidlinou, Šokáček Staré Město pod Sněžníkem, Valašské křoví Slavičín, Dostaveníčko s divadlem Přerov aj.), odkud si odvážel řadu ocenění. Vrcholným úspěchem bylo pozvání do Činoherního klubu v Praze v r. 2014 a na přehlídku amatérských divadelních souborů tamtéž v r. 2018.

Součástí činnosti souboru je taktéž organizace různých kulturních akcí, z nichž nejvýznamnější je Václavovský kulturní podzim, pořádaný od r. 2002.

Jeho součástí je Svatováclavská divadelní pouť, divadelní festival O Václava z Václavova, Živý betlém a svatoštěpánské divadelní představení.

Jan Haluza vystudoval filmovou vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Je jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. Olomoucké nové vlny, jak se s dávkou sebeironie nazývá početná skupina nezávislých filmařů vzešlých z řad bývalých studentů tamní filmové teorie. Pracuje jako režisér, dramaturg a specialista na VFX pro řadu českých filmových a televizních produkcí. Kombinaci teoretických znalostí a zkušeností z filmové praxe plně využívá ve své autorské filmové tvorbě, ve které reflektuje nejrůznější žánrové postupy současné kinematografie. V letošním roce dokončil kromě snímku Případ pro Jáchyma Semiše také krátký film První akční hrdina s Jiřím Mádlem v hlavní roli.

Snímek „Případ pro Jáchyma Semiše: Dóm přízraku“ představuje pilotní díl detektivní série, odehrávající se v komiksově stylizovaném světě s prvky retra i steampunku. V titulní roli mladého vyšetřovatele se představí Martin Donutil, dále ve filmu hrají Radim Špaček a Lenka Haluzová. Film, kterého se jako producent ujal Radan Holásek, se natáčel v Olomouci a jejím okolí – lokalitami, které filmaři navštívili, byly např. zámek v Čechách pod Kosířem, zřícenina kláštera Kartouzka v Dolanech, olomoucké Václavské náměstí či Vlastivědné muzeum v Olomouci.

Publikace Jano Köhler je unikátní nejen svým tématem a rozsahem zpracování, ale také grafickým provedením. Kniha je uceleným pohledem na život a dílo umělce. Z důvodu rozsahu musela být „omezena“ na vztah mistra Köhlera k městům Prostějov a Olomouc, třetí část knihy pak byla věnována křížové cestě na Svatém Hostýně.

Publikace, na jejímž vzniku se podílela celá řada osob a institucí, je přínosná nejen svým odborným a nadčasovým zpracováním, ale také prezentací tvorby opomíjeného moravského umělce, jehož inspirativní život a dílo si zaslouží pozornost v rámci evropského kontextu.

O prvním říjnovém víkendu otevřelo Městské kulturní středisko Kojetín „Bránu do staréch časů na Hané“ v prostorách nádvoří Vzdělávacího a informační centra. To se na dva dny proměnilo v pomyslný selský dvorek, na němž nechyběl ani výběh se zvířaty, která již z venkovských dvorků téměř vymizela (např. krocani, perličky, husy, kachny, slepice a kozy).

Pořadatelé akce se zaměřili na rozvoj vztahu k folklóru Hané, tradicím a každodenním činnostem našich předků. Akce byla určena co nejširšímu spektru návštěvníků nehledě na jejich sociální či věkové zařazení a nabídla jim poznat tradiční postupy dříve běžných každodenních činností, které se už v dnešní době neužívají, neboť byly nahrazeny jinými technologiemi, nebo dokonce zapomenuty.

Návštěvníci se tak mohli seznámit např. s vařením povidel v kotli a jejich mícháním trdlem, škvařením sádla, praním na valše, šlapáním zelí, pečením chleba a buchet či stloukáním másla. Celou akci provázela vynikající nálada a vzpomínky pamětníků, kteří mnohé z těchto tradičních činností ještě běžně pamatovali.

Street Art festival je umělecko-kulturní projekt, který oslavuje pouliční umění měst. Z graffiti jamu určeného převážně komunitě umělců a writerů se zrodila několikadenní přehlídka toho nejlepšího, co v dnešní době street art představuje.

Živé umění v ulicích, hudba, výstavy a dokumentární filmy – festival je důležitým shromážděním české i světové umělecké komunity. Ta nejlepší díla vznikla v srdci Olomouce, kde galerie nahradil veřejný prostor snadno dostupný všem.

Kulturní událost zaměřená na popularizaci moderního umění a street artu se v Olomouci i v roce 2018 konala s podporou Univerzity Palackého.

Dílo Vladimíra Körnera patří k tomu nejvýznamnějšímu z naší poválečné prózy i filmu. Je autorem více než třiceti filmových a televizních scénářů a vydal téměř dvě desítky prozaických knih. Jeho tvorbu charakterizuje snaha o zachycení osudů řadových, osamělých, bloudících lidí uprostřed zásadních historických zvratů.

Typické je baladické ladění příběhů či detailní sonda do psychologie hrdinů. Jeho dílo je zásadně ovlivněno traumatickými zážitky z dětství prožitého v Uhřičicích u Kojetína a zejména v Zábřeze.

Získal řadu domácích i mezinárodních ocenění, za všechny jmenujme cenu Český lev 2014 za mimořádný přínos české kinematografii. V roce 2019 oslaví Vladimír Körner osmdesáté narozeniny.

ředitelka, produkční a dramaturgyně Podzimního festivalu duchovní hudby

Dobromila Hamplová patří mezi významné osobnosti hudební kultury města Olomouc. Pochází z Litovle, letech 1965 až 1971 studovala na konzervatoři v Kroměříži. Po studiu působila až do roku 1994 jako houslistka v Moravské filharmonii Olomouc. V roce 1994 založila spolu s dirigentem Stanislavem Macurou Podzimní festival duchovní hudby Olomouc, který se v krátké době stal prestižní a respektovanou kulturní akcí, která se těší zájmu obyvatel a návštěvníků města, médií a celé české hudební veřejnosti.

Festival svojí dramaturgií zaměřenou na duchovní hudbu všech století s dominancí na uvádění velkých oratorních děl v jejich autentickém prostředí olomouckých chrámů, patří v rámci republiky k jedinečným. Za dobu trvání festivalu bylo provedeno velké množství českých i olomouckých premiér a 25 televizních přenosů. Festival plní nezastupitelnou roli v kulturní nabídce a životě města Olomouc a olomouckého kraje. Jako zakladatelka, ředitelka a organizátorka stojí v čele festivalu již 26 roků. Za organizační činnost v oblasti kultury obdržela v roce 2000 Cenu města Olomouce v oblasti kultury a v loňském roce Stříbrnou medaili svatého Cyrila a Metoděje.